Dva blázni, Aneta a Lukáš, sbalili již před pár lety svých „pár švestek“, opustili mateřská hnízda a přejeli na druhou stranu kanálu La Manche. V Anglii se zabydleli na jihozápadním pobřeží ve městě Bournemouth, ale velkou část roku cestují po všech koutech světa. Většinou vedou jejich cesty do evropských destinací, ale občas přeletí i oceán. Snaží se žít tak, jak je baví, aby jednou měli nač vzpomínat. Řídí se heslem „Míň věcí – míň starostí, víc zážitků – víc radostí.“ Aneta (30) a Lukáš (34) svým cestovatelským stylem inspirují blízké i vzdálenější okolí. Zprávy o jejich aktivitách se dostaly také k nám a tak jsme jim přes lamanšskou úžinu položili několik otázek.
Aneto, jak se v tobě objevila touha po cestování?
Tak nějak to máme oba v genech, protože otcové nás obou jsou kamioňáci, takže tráví na cestách většinu života. Ale celkově se ta největší vášeň u nás probudila až po přestěhování se do Anglie. Tak nějak to začalo být pro nás dostupnější a jednodušší. A už tím přesunem do zahraničí jsme vlastně začali cestovat.
Jaká forma cestování vás víc baví? Spíš punk nebo pohodlí?
A: Mě osobně víc baví to punk cestování, to zažijete daleko více zážitků, poznáte zajímavé lidí a hlavně jeden druhého v té nejpřirozenější podobě. Hlavně vzhledem k našemu rozpočtu si právě díky punk cestování můžeme dovolit daleko více cest. Ono totiž spát v autě vás nic navíc nestojí, nebo přes couchsurfing nakoupíte trochu víc jídla nebo přibalíte z domu něco navíc do batohu. Cestujeme převážně s malým příručním batohem a postupem času jsme zjistili, že vlastně téměř nic nepotřebujeme. Všechny ty věci nás jenom omezují, zabírají místo v autě a vše co vám případně chybí seženete v obchodě a nebo vám to dokonce někdo půjčí. V případě, že si ubytování objednáváme, tak buď přes AIRBNB nebo Booking a většinou jedno z těch nejlevnějších, protože se tam stejně chodíme jen vyspat. Priorita je pro nás vždy auto, to nám pomůže poznat velkou část dané země za relativně krátký čas, musím teda dodat, že nám jde především o poznávání přírodních krás, protože na poznání kultury potřebujete daleko více času. My provozujeme jiný druh cestování. Proto je potřeba si předem ujasnit, jaký styl cestování máte rádi a ten provozovat.
L: Mám to úplně stejně, jen bych za nás oba dodal, že na luxus se rychle zvyká. V tom se ujistili třeba na Madeiře, kde jsme se ubytovali na hvězdičkovém hotelu se vším všudy a občas je to příjemné.
Které místo máte pod kůží? Nějakou srdcovku.
L: Nejčastěji se vracím na kanárské ostrovy, ale je to hlavně kvůli lehké a levné dostupnosti, celoročnímu počasí a taky tam už za ty roky mám přátele. Srdcovka je Havaj.
A: Za mě je to určitě Kanada, to byla první země, kde jsme si řekli, že by jsme dokázali mimo Evropu žít. Potkali jsme tam neskutečně milé a otevřené lidi. A ta příroda, to se nedá popsat, to se musí vidět. A z evropských zemí je to určitě Madeira. Srdcovku tu máme společnou – Havaj.
Lze kombinovat cestování s klasickým zaměstnáním? Nebo to máte jinak?
No ono vždy záleží na prioritách, ani jeden nejsme kariéristi, pracujeme pro peníze, alespoň teď to tak máme. Lukáš je řidič kamionu a v Anglii to funguje jinak než to známe z Česka, má vlastní firmu, práci si bere od agentury a díky tomu má naprostou svobodu a může si sám určovat, kdy bude pracovat, a kdy bude mít volno. Což znamená, ať jedeme na jak dlouho chceme a jak často chceme, jeden příjem máme po příjezdu vždy jistý. A já to mám zase tak, že v době, kdy necestujeme, tak jsem schopna dělat cokoliv i například tři práce, což je docela náročné, protože to občas znamená i více než 12 hodin denně, ale díky tomu si pak můžu dopřát častější dovolenou.
Žijete v Anglii. Jak je to tam s tolerancí zaměstnavatele k cestovatelské vášni. Je v Anglii větší než u nás v Česku?
To určitě ne, v Anglii je to hodně podobné jako v Česku, máš 28 dnů dovolené včetně státních svátků a toť vše. Tolerance ani není o zemi, ale o konkrétním zaměstnavateli. My jsme pochopili , že nemůžeme mít všechno. Naše priorita je cestování, a proto práci cestování podřizujeme. Pokud mi zaměstnavatel nedá dovolenou nebo neplacené volno tak jako chci, tak před cestou dávám výpověď, a pak si hledám novou práci. Většinou si hledám krátkodobější nabídky. No a Lukáš, ten toto vůbec neřeší. Jen bych řekla, že v Anglii je daleko větší nabídka práce, a i když si hledám práci několikrát do roka, nikdy jsem neměla problém najít práci během dvou dnů.
Platí u vás „jednou začneš a nechceš přestat“? Tím je myšlena závislost na cestování.
Jo, už jsme v takové fázi, že je to určitá závislost. Máme spoustu snů kam se podívat, a taky spoustu míst kam se chceme vrátit nebo i vracíme. A tak když máme volno nebo jsme někde na dovolené, tak už kupujeme další letenky. Málokdy se nám stává, že bysme se z dovolené vraceli a neměli další letenky koupené. No a vlastně i jako dárky si navzájem kupujeme většinou letenky. (Smích)
Co vám cestování přináší? Změnilo vám cestování hodnoty a životní cíle?
A: Určitě to každého změní, poznáte různé povahy lidí, různé přístupy k životu, názory a hlavně s každou cestou dostanete další životní lekci. To vás nikdo nikdy nenaučí. Cestování vás na samotný život připraví nejlépe. V podstatě to s mými hodnotami úplně zamávalo, ale to už jen samotné přestěhování do jiné země, a potom cestování.
L: Víme, že se jeden na druhého můžeme spolehnout a dokážeme se vzájemně motivovat a podporovat. Třeba já téměř při každé cestě vytěsňuji o další kousek svůj strach z výšek, Anet to má ráda a já ji v tom nemůžu nechat. Určitě máme jiné hodnoty a hlavně představy o životě než většina našich vrstevníků. Na cestách jsme zjistili, že štěstí si nekoupíš novostavbou nebo svatbou, ale naopak časem, který trávíš s lidmi a cestováním.
Co byste doporučili ostatním, kteří teprve hledají odvahu vystoupit z komfortu a chtějí začít cestovat?
A: Na nic nečekejte. Pokud chcete, tak kupte levnou letenku, lístek na vlak nebo jen o víkendu sbalte batoh a sedněte do auta a jeďte. Ono nikde není napsáno, že musíte cestovat přes oceán, abyste něco viděli a zažili. Hlavně na nic nečekejte, protože ten správný okamžik nikdy nepřijde a hlavně spontánní nápady jsou ty nejlepší. Hlavně se nebojte vystoupit z komfortu, couvnout zpět můžete vždycky. Ohledně komfortu už víte, co vás čeká, ale přece nechcete zbytek života litovat, že jste se nepodívali, tam, kam jste chtěli, nebo jste nezkusili žít v jiné zemi.
L: Jděte si za svým snem ať už je jakýkoliv, a hlavně nezáviďte ostatním, protože každý jsme svého štěstí strůjcem a nemůžeme všichni mít rádi cestování, styl cestování a stejné země. Tak si najděte to svoje a „cestování zdar!“
Dík za rozhovor a za inspiraci. A někdy třeba zase na virtuální kávičce nebo třeba na skutečné někde ve světě. Ať se daří:).
Zdroj: redakce obejmisvet.cz
